Matkou v 11 letech... Co s ní?

Násilí páchané na nevinných je barbarské a v každém civilizovaném člověku vzbuzuje odpor. Pokud však je navíc pácháno na dětech, to už překračuje všechny meze našeho chápání. Lidská zvrácenost však umí jít ještě dále.

Médii proběhla zpráva o jedenáctileté dívence z Chile, kterou partner její matky nejenom zneužíval, ale navíc přivedl do jiného stavu. Že pro takové chování lze těžko hledat omluvu, o tom se netřeba sáhodlouze rozepisovat. Člověk jenom doufá, že se podobná individua budou vždycky vyskytovat někde hodně daleko, nejlépe někde za oceánem na úplně jiném kontinentě. Nebo spíše že se nebudou vyskytovat vůbec nikde.

U nás jsme se mohli dočíst, že holčička Belén i její dítě jsou v ohrožení života, nicméně zaostalá chilská legislativa neumožňuje potrat ani v tomto případě. Ovšem nic není vzdálenější skutečnosti: chilská televize přinesla o celém případu pěknou reportáž (YouTube), jejíž součástí je také rozhovorem s Belén, která je v naprostém pořádku, stejně tak její dítě, které se doposud vyvíjí zcela normálně. Belén je samozřejmě pod pečlivým lékařským dohledem, je ale zdravá a veselá. Je škoda, že to se u nás tak snadno nedočteme. Pro nás je totiž prvořadá jiná věc – Chile se přes nesporný ekonomický boom nedokázalo vymanit z katolické zátěže, což má za následek kulturní stagnaci, (rozuměj hájení ochrany života nenarozeného dítěte stejně jako u člověka narozeného), jak nás informuje náš tisk (článek).

Někde se musela stát chyba. Voláme po násilném ukončení nevinného života, jež by navíc na psychickém zdraví mladičké matky určitě zanechalo následky. To je zvrácené. Nemusela si toho jako oběť zneužívání již vytrpět dost? Avšak my místo ochrany chceme potrat. Místo po útěše žádáme ještě hrubší a násilnější zásah do těla holčičky. Místo hledání viníka a ochrany před podobnými případy mnohem hlasitěji požadujeme zločin ještě šílenější. Jsme dětmi kultury smrti, která se už neohlíží na lidský život, pokud je dostatečně malý, bezbranný, nezralý, zcela závislý na naší pomoci.

Španělské noviny píší (článek), že ani její rodina, ani Belén sama se potratu nedožadovaly. Nevadí. Belén ani její dítě vůbec nejsou v ohrožení života. Taky nevadí. Vlastně už nejde o Belén, už nejde o její dítě. Jde o princip: dát zelenou tomuto zbavení se zodpovědnosti, které potraty umožňují. Vyvést Chile z této „kulturní stagnace“, která žije v naivní středověké (a katolické) představě, že život člověka má stejnou hodnotu i tehdy, když je jeho otcem násilník, cíkán nebo černoch.

Okolnosti tohoto početí nahání hrůzu, nic to však nemění na tom, že zde vznikl další život. Belén potřebuje veškerou starostlivost, lásku a povzbuzení, které ji její okolí může nabídnout. Potřebuje maximální odbornou lékařskou péči. Potřebuje vědět, že není sama. Potřebuje pomoc, protože tento úkol bez ní nezvládne. Nepotřebuje ale, aby někdo další nakládal s jejím tělem jako s kusem bezduchého masa.

Náš "moderní", "pokrokový", "západní" úhel pohledu se děsivě odklání od toho, co lze považovat za lidské a dobré. Necháváme se vést utilitárním stylem života, kdy slova jako povinnost nebo zodpovědnost bývají vyškrtávána z našeho uvažování ve prospěch pohodlí a nevázanosti. Narození nového člověka bezpochyby znamená nával povinností a zodpovědnosti, o to více u tak mladého děvčete. Místo abychom se však primárně zajímali o její zabezpečení, o výchovu jejího potomka, místo abychom koneckonců měli radost z nového člověka a doufali, že vše klapne, apriorně se jej chceme zbavit, abychom tak "ušetřili" matce a jejím příbuzným práci.

Dle mého názoru je to jen odrazem našeho postoje k našemu vlastnímu životu - hlavně si jej nekomplikovat, sám o sobě nám dělá starostí víc než dost. Pokud to lze vyřešit takto rychle a "elegantně", proč se potratu bránit? Jenomže s lidským životem nelze jednat jako se spotřebním zbožím, které nám má především usnadňovat život, jinak letí do koše. Belén se musí naučit přijmout, zodpovědnost, která ji čeká. Zatím je na nejlepší cestě.

Belén, přes to všechno, co sis prožila, tě čeká vznešený úkol – přivést na svět nový život, být matkou! Držím ti palce :-)