Když moje matka upadne, ještě do ní kopnu

Jdete se svou postarší matkou po ulici, ona v každé ruce nese těžkou tašku s nákupem, když v tom zakopne a natáhne se na zem. V tu chvíli si vzpomenete, že kdysi dávno vám řekla něco nepěkného, takže se rozběhnete a s velkým gustem ji nakopnete se slovy: „Mami, promiň, ale byla to má občanská povinnost, nemohl jsem prostě dál ututlávat a nechávat nepotrestanou tu dávnou nespravedlnost. Jinak mám tě samozřejmě moc rád.“ Jakoby z jiné planety, že? Ne tak úplně.

Uvedený příklad je přitažený za vlasy, nic takového by samozřejmě žádný slušný člověk neudělal. Alespoň vlastní matce ne, a už vůbec ne na veřejnosti. Je škoda, že v internetovém světě se s podobným jednáním potkáme docela často. A ještě smutnější je, když něco podobného dělá člověk hlásící se k učení, které víc než cokoliv jiného zdůrazňuje lásku k lidem.

Jeden katolický server krátce po zvolení nového papeže publikoval článek, ve kterém se k nově zvolenému papeži Františkovi staví velmi skepticky. Podle autora nás s tímto papežem pravděpodobně „čekají nelehké časy“; dokud se neobrátí, „celou Církev, zdá se, čekají nelehké zkoušky“. A co že mu je vyčítáno? Celá řada věcí – arcidiecézi v Buenos Aires prakticky zničil, půjčuje katedrálu různým fanatikům, je nepřítelem tradiční mše, pronásleduje kněze nosící kleriku, zkrátka „jeho zvolení je nejspíš velkým Božím trestem pro nás všechny”. A jen tak mimochodem – tento web „je pod duchovním dohledem a kontrolou několika římskokatolických kněží“. Takže?

Nechci hodnotit pravdivost uvedených tvrzení o minulých přestupcích papeže Františka. Ostatně v článku jsou uvedeny i zdroje, které si může ohodnotit každý sám. Nejde se ale nezastavit alespoň u jedné věci: papež po zvolení pozdravil věřící „po světsku“ – dobrý večer –, místo v latině se modlil v italštině a nemluvil o sobě jako o papeži, ale jako o biskupovi. Z toho všeho pramení obava, že snad „bude prosazovat kolegialitu, tj. umenšení a relativisaci papežského primátu“. Já nevím, já bych jen ještě dodal, že z Vatikánu odjel autobusem spolu s kardinály, a ne svým vozem, takže očekávám velké napjetí mezi jednotlivými automobilkami. A také vyzval argentinské věřící, aby necestovali na inaugurační mši – může to tedy do budoucna přinést krach jihoamerických aerolinek?

Jde mi však hlavně o něco jiného, o ten kopanec. Církev, ke které se autor hlásí, má pokud vím ve zvyku oslovovat papeže „Svatý otče“, tedy cítí vůči němu jakousi synovskou náklonnost. A když nic jiného, je to pro ni viditelná hlava zde na zemi, jakási hlava rodiny, zkrátka člověk hodný veškeré úcty a respektu. Nerozumím tedy tomu, proč hned po jeho zvolení mají sami jeho synové potřebu vytahovat na něj kdejakou (ne zcela jistou) špínu. Copak se nenajde dost jiných pisálků, kteří budou cítit potřebu virtuálně ventilovat svoji nechuť z tohoto papeže, jak už to nakonec ukázala jedna skupina v Argentině? To se musí do vlastního papež hnedka obouvat i jeho věřící? To necítí ani sami katolíci krapet úcty k tomu, kdo byl vybrán za jejich „šéfa“? A že je třeba mít jasno v tom, kým František ve skutečnosti je? Dobrá, ale na to bude mít dost času, aby nám to sám ukázal. Teď je snad na místě spíše úcta hodna jeho obtížného úřadu, neřkuli dokonce láska...

Takže je mi z toho tak nějak smutno. Proč? Protože do rodičů se prostě nekope, nikdy. Ani když upadnou.