Muž, který předpověděl nového papeže

Bylo by docela fajn umět nahlédnout za neproniknutelnou oponu oddělující „teď“ od „potom“ a dokázat předpovědět, jak to v budoucnosti bude vypadat. Tuto speciální schopnost však my, obyčejní smrtelníci, bohužel postrádáme. Nedá se to ale nakonec zvládnout i bez ní?

Každý musel chtě nechtě zaregistrovat velký humbuk kolem volby nového papeže a jmen možných kandidátů. Padla různá jména kardinálů z různých světadílů, přičemž jeden z nich to prostě musel nakonec být. Páni kardinálové si pro nás však nachystali úžasné překvapení, když vybrali úplného outsidera Bergoglia z Buenos Aires. Kdo to čekal? Nikdo. I když ne úplně. Známý odborník na Vatikán a komentátor dění v církvi, italský novinář Vittorio Messori, na svých stránkách publikoval článek o tom, jak ještě před volbou uvažoval především o jednom kandidátovi, právě Bergogliovi. Před konkláve to sdělil jednomu svému kamarádovi-novinářovi, ačkoliv se jinak řídil zásadou vůbec nikomu svůj pohled neprozrazovat. A co ho k tomuto odhadu vedlo?

Bylo to Boží vnuknutí, nápověda Ducha svatého nebo snad důsledek mého tajného spojení s kardinálskou kurií? Ani náhodou, nepřehánějme, šlo jen o jistou orientaci v současné církvi, říká Messori. Během konkláve (...) mohlo dojít ke geopolitické volbě, jako tomu bylo v případě Karola Wojtyly. Jeho volba v roce 1978 byla dle Messoriho dána především situací v tehdejší Evropě, která se musela vypořádávat s existencí zhoubného, ale silného komunismu. A skutečně – polský papež, jeho temperament a prestiž, měl zcela zásadní podíl na pádu tohoto rudého monstra. Messori tedy dále uvažoval: Před jakými geopolitickými výzvami dnešní církev stojí? Jde především o dvě: Činu a Jižní Ameriku. V Číně, velmoci zítřka, režim vytvořil národní, od Říma oddělenou církev, a dokonce jmenoval nové biskupy. To jako důsledek neschopnosti zlikvidovat katolíky, kteří jako by byli k veškerému pronásledování imunní. Papežovi věrní jsou tak odsouzeni k podzemnímu živoření. Čas na konečné vypořádání se s touto bolestnou skutečností však zdá se ještě nepřišel, je třeba počkat na nutné oslabení pozice současného režimu.

Jižní Amerika se potýká s docela jiným problémem. Aniž by to bylo v Evropě tak zřejmé, církev postupně ztrácí tento kontinent naděje, v obecném povědomí katolický kontinent par excellence, díky němuž je španělština mezi věřícími nejužívanějším jazykem. Jižní Amerika denně opouští katolictví rychlostí několik tisíc mužů a žen denně. (...) Od počátku 80. let zde církev ztratila čtvrtinu svých věřících. Kam šli? Vstupují do spolků, sekt, malých evangelických církví. To je způsobeno jednak masivní finanční podporu těchto uskupení ze strany severoamerických protestantů, jednak působením mnoha jihoamerických kněží a mnichů, z kterých se v minulých desetiletích stali ideologičtí aktivisté a svou politickou teologií vzdálili katolictví obyčejným lidem, kteří toužili po živém, barevném, zpívaném a tancujícím náboženství. Ačkoliv je Argentina uvedenými změnami zasažena ze všech jihoamerických zemí asi nejméně, bylo Messoriho přiklonění se k Bergogliovi také výsledkem italského původu Bergogliovy rodiny a tedy jeho blízkost k této zemi, což by mu mělo nahrávat při tolik potřebné energické reorganizaci římské kurie.

Messori uzavírá: Nesnažil jsem se o žádné proroctví, ale jen o rozumový úsudek. Ke čtení budoucnosti tedy asi není nutně potřeba mít nějaké zvláštní schopnosti, i patřičné znalosti a zdravý rozum totiž dokáží divy.